Pevnost BOYARD je soutěžní pořad, který můžete sledovat v televizi a jímž jsme se nechali inspirovat při výběru tématu naší jarní víkendovky.Pravá pevnost Boyard se nachází u západního pobřeží Francie. Ta naše se nacházela na Zelené Lhotě u Nýrska, kam naši soutěžící dorazili v páteční podvečer autobusem.Pevnost byla velká a tajuplná… Celý večer byl věnován seznamování a jednoduchým týmovým hrám, při nichž se všichni navzájem více poznali, aby si druhý den mohli sestavit to nejlépe spolupracující družstvo.
Hned po snídani byla vysvětlena pravidla. Soutěžící se rozdělili do šesti skupinek po čtyřech až pěti. Aby získali „boyardy“-stříbrné peníze, museli nejdříve získat sedm klíčů pro otevření brány k pokladu. Po úspěšném lovu sedmi klíčů, pokračovali v hledání indicií, aby jim pomohly napovědět konečné heslo k pokladnici.
Všechny disciplíny byly poblíž pevnosti, vždy vyznačené na mapě. Některé úkoly nebyly jednoduché ani příjemné. Otec Fura neměl slitování a řádně si ostych a rozpačitost soutěžících užíval. Jako příklad můžeme uvést hledání ztraceného klíče v bahně, hádání hádanek s bosýma nohama mezi živými červy i nezapomenutelné napodobeniny interaktivních místností.
Po večeři následovala chvilka astronomie. Okolo pevnosti byly rozmístěné planety sluneční soustavy. Na každém stanovišti se děti o dané planetě něco dozvěděly a zahrály si nějakou zajímavou hru.
Chvilka před spaním se nesla v duchu odpočinku a zábavy. Bylo připravené občerstvení, hra, zpěv na kytaru a malování na obličej. Čas plynul jako voda a tak byl čas jít do postele, nabrat síly do nového dne.
V neděli čekalo soutěžící splnění poslední části, která je dovedla k cíli. Byl to souboj s mistry! Zde soutěžící získávali nebo ztráceli čas pro získání peněz. Šlo tedy o přesnost, trpělivost a sílu. Mistři byli velice dobří a bylo velmi těžké je porazit. Skupiny však táhly za jeden provaz. Podporovaly se a navzájem si radily. Proto se jim podařilo některé mistry přelstít a vyhrát nad nimi. K pokladnici pak chodily týmy postupně. Tygry, kteří hlídali pokladnici, krotitelka Félindra vždy v pravý čas zahnala do klecí. Poté, co soutěžící vložili klíče do otvoru, se časomíra spustila a tým co nejrychleji rozbaloval indicie. Pokud družstvo nezískalo všechny indicie, v poslední části bylo možno obětovat někoho z týmu. Aby se pokladnice otevřela, museli si účastníci jednotlivých skupin ve správném pořadí i počtu stoupnout na jednotlivá písmena hesla. Ta byla vyobrazena na zemi. Poté čekali, zda otec Fura potvrdí uhodnuté heslo. Na to se začaly sypat mince. Nezbývalo nic jiného, než je co nejrychleji sbírat a nosit je na váhu, dokud nevypršel čas.
Všechny skupiny uhodly heslo, získaly boyardy a k tomu sladkou odměnu. Otec Fura všem poděkoval za účast a snahu, kterou museli za celý víkend vynaložit.
Víkend byl velice zdařilý a myslím si, že PEVNOST BOYARD jsme nedělali naposledy.:)
