V neděli 13. 3. 2016 jsem se já a moje tři další kamarádky Maruška, Marťa a Agi společně s 
vedoucí Borůvkou dostavily na TEP Faktor – pevnost inspirovaná známým seriálem Pevnost Boyard, která se liší jediným rozdílem, a to tím, že zde jde hlavně o týmovou spolupráci. Všechno ale pěkně popořádku.
Už jen první úkol, a to se na šestou hodinu ranní dostavit do Kolovče na zastávku byl pro některé z nás nadlidský úkol, ale s vidinou skvěle prožitého dne jsme to všechny statečně dokázaly. Dál nás čekala dlouhá cesta až k malé vesničce Chotkovice u Příbrami. Cesta tam trvala ke třem hodinám reálného času. Teprve tady měla začít skutečná akce.
Přihlásily jsme se na recepci a po rychlém převlečení do sportovních úborů jsme byly připraveny na zahájení soutěže. Vysvětlování se ujal sympatický pirát, který nám objasnil veškeré reálie i pravidla hry. Jak už jsem zmínila, šlo o princip soutěže Pevnost Boyard. Bylo pro nás připraveno pětadvacet místností s úkoly zaměřenými na různé schopnosti – sílu, logické myšlení, zručnost a trpělivost. Každou místnost musel překonat celý tým. Postupně jsme odkrývaly kód, který nás pustil do dalších bonusových místností, s jejichž pomocí jsme museli uhádnout konečné slovo, které bylo i klíčem k pokladu.
Jenže ne všechno bylo tak jednoduché, jak se zdálo. Zatímco při některých úkolech jsme musely využít fyzickou sílu, abychom překonaly překážky, při dalších byla potřeba přesná muška nebo i dostatek inteligence. Zaskočila nás hned první aréna – úkolem bylo vylézt na šikmou stěnu.Celkem jednoduché, že? Dvakrát jsme musely tento úkol vzdát, jelikož jsme byly moc vyčerpané. Čas nám totiž v tom horším případě vypršel tehdy, když nahoru šplhala poslední členka týmu.
Hodně jsme se zase nasmály při úkolu, jehož součástí bylo překonat spoustu nafukovacích rehabilitačních míčů. Ten úkol jsme tolikrát neopakovaly proto, že by nám to nešlo, ale proto, že to byla hlavně zábava!
Bonusová místností za zručnost? To byl skutečný oříšek. Vypadala jako obyčejná místnost, ve které hrálo rádio. Z něj jsme pochopily, že musíme vylézt po žebříku v krbu, ale proč nám to ani pak nechtělo vydat odměnu? Z toho jsme byly vedle. Až po dalším a dalším zkoušení jsme zjistily, že je třeba uhasit oheň stisknutím poschovávaných tlačítek. Celou dobu jsme lezly do plamenů!
V každé místnosti jsme si vyzkoušely něco nového a zajímavého, nabraly nové zkušenosti a poznatky. Nakonec jsme místo potřebných pětadvaceti bodů získaly pouze čtrnáct základních a jeden z prémiové místnosti.
Možná jsme nedosáhly naprostého vítězství, ani jsme nevzaly pirátovi poklad, ale s čistým svědomím mohu říct, že jsme se navzájem podporovaly, nevzdaly jsme to, kously jsme se a vydaly ze sebe maximum. A i když mám pocit, že zítra nezvládnu ve škole tělocvik z důvodu namožených svalů, hned bych si to zopakovala. Protože tým Humunukuapua byl skvělý tým a TEP faktor úžasná HRA.
Všem doporučuji.
